výtrusné rostliny, u kterých nejsou plně vyvinuté cévní svazky a gametofyt výrazně převládá nad sporofytem

Mechy jsou zelené vyšší, ale necévnaté rostliny malého vzrůstu, s výraznou schopností zadržovat vodu. Většinou preferují vlhká a stinná stanoviště. Také to jsou pionýrské rostliny.

V životním cyklu výrazně převládá haploidní gametofyt. Gametofyt, mechová rostlinka, je schopná fotosyntézy a má poměrně složitou stavbu. Stélka je rozlišena na kořínky, příchytná vlákna (rhizoidy), lodyžku (kauloid) a lístky (fyloidy). Mnohobuněčné rhizoidy fixují mechovou rostlinku k podkladu. Lodyžka má již diferencovaná pletiva, nalezneme i jednoduchá vodivá pletiva. Stěna lodyžky je rovnoměrně ztlustlá, pokožka může být pigmentovaná. Je olistěná, lístky jsou zelené a probíhá v nich fotosyntéza.

Gametangia, tedy pohlavní orgány, vyrůstají na vrcholu lodyžky. Mechové rostlinky mají oddělená pohlaví. Samčí pohlavní orgány, pelatky (antheridia) produkují dvoubičíkaté spermatozoidy, které se ve vlhkém prostředí aktivně pohybují. Samičí zárodečníky (archegonia) obsahují velkou nepohyblivou vaječnou buňku. Po oplození vzniká na gemetofytu sporofyt.

Sporofyt je tvořen nohou, štětem a sporangiem – tobolkou, která produkuje haploidní výtrusy. U rašeliníků a štěrbovek štět chybí. Tobolka má dvoubuněčné průduchy, je vyztužena středním sloupkem (columela), kolem kterého je výtrusorodé pletivo (archesporum). V něm buňky prodělávají meiózu a tvoří se výtrusy. Sporangium je kryté víčkem a čepičkou (kalyptra). Výtrusy dozrávají najednou, ale vypadávají postupně díky obústí, věnci hydroskopických zubů. Obústí je také důležitý systematický znak.

Oplození může proběhnout jen v dostatečně vlhkém prostředí (za deště), kdy se spermatozoidy mohou dostat k vaječným buňkám. Po oplození vznikne diploidní zygota, která se vyvíjí ve sporofyt. Ten vyrůstá z vrcholu mateřského gametofytu a je na něm plně závislý.